***
Štefánikova hvězdárna
observatory.cz > Encykplopedie > Zimní obloha

Zimní obloha


Fotografie:
"Velká mlhovina v Orionu" - M42
Otevřená hvězdokupa Plejády (Kuřátka) - M45
Temná mlhovina "Koňská hlava"
Zbytek po supernově "Krabí mlhovina" - M1
Video:
simulovaný průlet mlhovinou M42 v Orionu

Zima je díky dlouhé noci jedním z nejvýhodnějších období pro pozorování oblohy. Pokud pozorovatele neodradí mráz zimních nocí, naskytne se mu pohled na jednu z nejkrásnějších částí hvězdného nebe.

Dominuje mu výrazné souhvězdí Oriona, bájného bojovníka složené z osmi jasných hvězd tvořící jeho hlavu, ramena, pas a nohy. Pod pasem Oriona lze i pouhým okem nalézt jednu z nejkrásnějších mlhovin na severní obloze - "Velkou mlhovinu v Orionu" s označením M42.

Dalším snadno rozpoznatelným souhvězdím je souhvězdí Býka s jasnou hvězdou Aldebaran tvořící býkovo oko. Na hřbetě býka pak lze zpozorovat překrásnou otevřenou hvězdokupu Plejády (lidově Kuřátka). Pouhým okem je možno spatřit podle podmínek 9 -11 hvězd, dalekohled pak odhalí až 250 členů této hvězdokupy.

Souhvězdí Velkého psa sice v našich zeměpisných šířkách nevychází příliš vysoko nad obzor, avšak ukrývá v sobě nejjasnější hvězdu oblohy - Sírius. Není bez zajímavosti, že tato hvězda není největší (pouze 1.8 průměru Slunce), ani nejsvítivější (23x více než Slunce). Její zář na pozemské obloze je dána především její malou vzdáleností - jedná se o pátou nejbližší hvězdu ke Slunci, se vzdáleností cca 9 světelných roků.

Posledním významným souhvězdím zimní oblohy jsou Blíženci s jasnými hvězdami Castor a Pollux. Hvězda Castor je vícenásobnou hvězdou. Bylo zjištěno, že se skládá z pěti složek, přičemž v malém dalekohledu lze rozlišit dvě: Castor-A a Castor-C. V Blížencích lze také najít otevřenou hvězdokupu s označením M35, která je na hranici viditelnosti prostým okem. Dalekohled pak odhalí mnoho desítek hvězd ve vzdálenosti 2200 světelných let.

Sedm nejjasnějších hvězd zimní oblohy lze také uspořádat do tzv. Zimního mnohoúhelníku. Ten tvoří hvězda Capella ze souhvězdí Vozky, zmiňovaný Aldebaran v Býku, Orionův Rigel, nejjasnější hvězda oblohy Sírius ve Velkém psu, Procyon v Malém psu a Castor s Polluxem v Blížencích. Nejedná se o samostatné souhvězdí, ale tvoří jakousi analogii Jarního a Letního trojúhelníku, které tvoří jakési základní orientační body oblohy daného ročního období.